Příspěvky

Sladké vítězství

Děkanát ČVUT gratuluje výherci celotáborové hry! Stal se jím 4. oddíl vedený Ph.D. Zdendou s jeho asistentem Lukášem. Z deseti různých her a úkolů tento tým dokázal sedmkráte vyhrát a jednoznačně tak potvrdil svoji nadřazenost, když s 34 body dominoval ve skórovací tabulce fakulty. Na druhém místě se s 27 body umístil tým Jirky a Káji, když ve vyrovnaném souboji předběhl na třetí pozici tým Honzy a Léňi s 25 body a tým Vojty a Bártyho s 24 body umístěného na posledním čvrtém místě.  Nutno přiznat, že souboj těchto tří týmu byl více než vyrovnaný. Všechny čtyři týmy byly oceněny a rozdělily si mezi sebou nasyslené zásoby školních dobrot.
Všem studentům děkujeme za účast ve výzkumu a věříme, že si z naší školy odvezou domů jen skvělé zážitky. Naše škola získala díky jejich píli a úsilí světovou prestiž. Svět o nás konečně ví! Zcela funkčí stroj času byl uložený pod zámek do archivu školy pod zvýšenou ostrahu pana školníka. V případě potřeby bude stroj času použitý výhradně k tomu, abyc…

Záchrana jaderného reaktoru Fukušima

Jelikož jsme konečně měli dostatek peněz, abychom zachránili naši školu před zkrachováním, rozhodli jsme se, že spojíme naše síly a vykonáme něco záslužného a prospěšného pro celý svět: zachráníme jadernou elektrárnu Fukušima před výbuchem!
Přesunuli jsme se proto ve stroji času do Japonska do roku 2011, kdy k výbuchu nečekaně došlo. Spolu s místními inženýry jsme po celý den chladili jaderný reaktor, nosili k němu vodu a pomáhali tak zabránit výbuchu elektrárny. Současně jsme po celý den plnili přes 41 úkolů, které sepsali naši slavní kolegové z fakulty jako manuál na záchranu reaktoru. Mezi úkoly bylo například postavit hráz, zapojit kabely do počítače, rozdělat a udržovat oheň pomocí miniaturních věcí v krabičce od sirek, projít bludištěm v mlze a spousta dalších. Večer jsme se pak po skupinách vydali zažehnout nefunkční reaktor. Malé děti šly za reaktorem kratší vzdálenost do lesa, zatímco my starší šli tu delší cestu až k retenčním nádržím a po celou cestu si mezi sebou předával…

Zlatá horečka

Kvůli nedostatku peněz na financovaní naší univerzity a náročnému výcviku, který jsme absolvovali včera, nám pan děkan udělil na dnešní dopoledne volno. Někteří z nás se odebrali na louku, kde si mohli zahrát nějaké hry nebo jen tak odpočívat, a zbytek si šel odpočinout do chatek.
Odpoledne nám dal pan děkan za úkol přenést se strojem času a získat nějaké peníze, protože hrozilo uzavření univerzity. Proto jsme se společně s naší zdravotnicí Martinou, vedoucími oddílů a instruktory přesunuli strojem času do roku 1892 na divoký západ, kde probíhala zlatá horečka. Potkali jsme dva kamarády, kteří zde zbohatli a následně své jmění prohráli v casínu.
Rozhodli jsme se, že stejně jako oni budeme hledat zlato v řece. Ale to s tím casinem samozřejmě vynecháme. Nejdřív jsme ale museli získat povolení k těžbě zlata. V tu chvíli jsem u sebe bohužel ale žádné dolary, za které bychom si povolení mohli koupit, neměli. Někdo z nás sice navrhnul, že bychom se mohli pokusit získat zlato na černo, ale…

Druhá světová

V neděli jsme se s naším strojem času přesunuli do období druhé světové války. Když jsme se zde objevili, uviděli jsme skupinu vojaků včetně velitele a generála. Ti prý nutně potřebovali posili, a tak nás hned naverbovali do svých řad. To znamená, že náš dopolední program byl jasný- vojenský výcvik. Odpochodovali jsme na louku, kde na nás čekaly celkem čtyři úkoly. Všechny naše oddíly se na nich musely vystřídat a podat co nejlepší výkony. Na prvním stanovišti jsme odminovávali minové pole, do kterého jsme samozřejmě nesměli vstoupit. Poté jsme se jako spravní vojáci naučili střílet na cíl a třetím úkolem bylo úspěšně najít a projít cestu minovým polem. Nakonec jsme se naučili nesmírně důležité věci pro boj ve válce - ošetřit ránu a zhotovit si nosítka. K novým dovednostem, které jsme si osvojili, patří také bleskově rychlý nástup, neustálé klikování nebo dřepování a pochodová píseň, která zněla táborem skoro celý den: „Generál je nejlepší, problémy nám vyřeší, nepřítele zastraší a v…

Focení studentů v oddílech

Včera přes den proběhlo na příkaz děkanátu focení všech studentů po oddílech spolu s jejich asistenty a profesory. Je potřeba zaznamenat přívětivé tváře našich kolegů, dokud jsou ještě plné optimismu. Škole totiž docházejí peníze, a tak není jisté, do kdy bude náš výzkum pokračovat.

sekretariát, vedení školy

Z deníku zdravotnice

Den 1. Příjezd na tábor zvládly všechny děti, ty v rekonvalescenci ještě očekáváme.
Den 2. Několik oděrek a naraženin bylo ošetřeno, zjistila jsem, že dezinfekce a chladících pytlíků máme dostatečné množství.
Den 3. Klíšťata útočí, ale děti se brání během, skokem i ve vodě. A pokud se i přesto nějaké vytrvalé klíště přisaje, tak ho osvědčenou technikou ihned zlikvidujeme.
Den 4. Nejvážnější zranění: při přípravě otopu na noční hlídku se zdatnému hochovi zakously dva zuby ruční pilky do jednoho prstu. Náplasťové stehy, protišoková poloha a konejšivé slovo snad vykonají své.
Den 5. Klíšťata to nevzdávají, my také ne! Šikovná dívka se cíleně zbavila jednoho z dočasných zubů.
Den 6. Stroj času nás přesunul do vesmíru. Možná se urychlí hojení všech zranění….
Martina, zdravotnice

U Neandrtálců

Dnešek začínal zajímavě, protože po ranní rozvičce a po snídani jsme hned cestovali časem. Byli jsme vysláni do roku 10 000 let p.n.l. Celý tábor se seskupil do naší cestovací místnosti, jenže při zadávání roku do našeho stroje času přepsal školník Pájič znaménko a místo „+“ tam dal „-“, tudíž nás poslal do doby, kde byli Neandrtálci. Takže hned, co jsme vyšli z té naší místnosti, tak nás přivítali neandrtálci Huha a Huhu.
Řekli jsme si, že když už jsme v téhle době, tak bychom se od nich mohli něco naučit. Pájič se snažil s nimi dorozumět posunky a různými zvuky, ale moc mu to něšlo, tak vytáhnul svůj bloček, kde měl všechno napsané pro případ nouze. Nejdřív se mu je podařilo rozzlobit, a pak zase rozsveselit tím, že jim dal zapalovač, aby si mohli kdykoliv zapálit oheň.  Potom, co jsme jim dali nějaké naše věci, tak nám nabídli, že nás něco naučí. Za celé dopoledne nás naučili házet kamení, střílet lukem, vyrábět zbraně a svoji vlastní řeč.  Určitě si říkate, že nás toho moc nenauč…

Hledání pirátského pokladu

Zavítali jsme mezi piráty. Odpoledne jsme se vydali s loďěma po větru na moři směr ztracený pirátský ostrov. Vypravili jsme se hledat pirátský poklad na vykoupení našeho ajťáka Adama. Plavba byla dlouhá a vyčerpávající, ale i přesto jsme ostrov našli. V téhle fázi se vyplatilo být silný.
Poté přisla logická část, která dala každému týmu zabrat. První úkol spočíval v hledání truhly s pokladem. Po několika nápovědách se nám podařilo najít truhlu. Tím ovšem hledání nekončilo. Druhá část úkolu spočívala v hledání klíčů k truhle. Pro většinu to byla sekundová záležitost, ale našli se i tací, kterým hledání klíče zabralo i několik desítek minut. Nakonec se ale přeci jen všem podařilo úkoly splnit a najít všechny klíče od truhly. Když jsme truhlu otevřeli, našli jsme spolu se stříbrem další truhlu, ve které  byla další truhla, ve které byla ztracená fotografie otce pirátů. Fotografiji jsme předali místním pirátům a sami si nechali stříbro. Nejsilnější z každého týmu se pak vydal s loďí pro…