Jelikož jsme konečně měli dostatek peněz, abychom zachránili naši školu před zkrachováním, rozhodli jsme se, že spojíme naše síly a vykonáme něco záslužného a prospěšného pro celý svět: zachráníme jadernou elektrárnu Fukušima před výbuchem! Přesunuli jsme se proto ve stroji času do Japonska do roku 2011, kdy k výbuchu nečekaně došlo. Spolu s místními inženýry jsme po celý den chladili jaderný reaktor, nosili k němu vodu a pomáhali tak zabránit výbuchu elektrárny. Současně jsme po celý den plnili přes 41 úkolů, které sepsali naši slavní kolegové z fakulty jako manuál na záchranu reaktoru. Mezi úkoly bylo například postavit hráz, zapojit kabely do počítače, rozdělat a udržovat oheň pomocí miniaturních věcí v krabičce od sirek, projít bludištěm v mlze a spousta dalších. Večer jsme se pak po skupinách vydali zažehnout nefunkční reaktor. Malé děti šly za reaktorem kratší vzdálenost do lesa, zatímco my starší šli tu delší cestu až k retenčním nádržím a po celou cestu si mezi sebou předá...
Kvůli nedostatku peněz na financovaní naší univerzity a náročnému výcviku, který jsme absolvovali včera, nám pan děkan udělil na dnešní dopoledne volno. Někteří z nás se odebrali na louku, kde si mohli zahrát nějaké hry nebo jen tak odpočívat, a zbytek si šel odpočinout do chatek. Odpoledne nám dal pan děkan za úkol přenést se strojem času a získat nějaké peníze, protože hrozilo uzavření univerzity. Proto jsme se společně s naší zdravotnicí Martinou, vedoucími oddílů a instruktory přesunuli strojem času do roku 1892 na divoký západ, kde probíhala zlatá horečka. Potkali jsme dva kamarády, kteří zde zbohatli a následně své jmění prohráli v casínu. Rozhodli jsme se, že stejně jako oni budeme hledat zlato v řece. Ale to s tím casinem samozřejmě vynecháme. Nejdřív jsme ale museli získat povolení k těžbě zlata. V tu chvíli jsem u sebe bohužel ale žádné dolary, za které bychom si povolení mohli koupit, neměli. Někdo z nás sice navrhnul, že bychom se mohli pokusit získat zlato na čern...
Zavítali jsme mezi piráty. Odpoledne jsme se vydali s loďěma po větru na moři směr ztracený pirátský ostrov. Vypravili jsme se hledat pirátský poklad na vykoupení našeho ajťáka Adama. Plavba byla dlouhá a vyčerpávající, ale i přesto jsme ostrov našli. V téhle fázi se vyplatilo být silný. Poté přisla logická část, která dala každému týmu zabrat. První úkol spočíval v hledání truhly s pokladem. Po několika nápovědách se nám podařilo najít truhlu. Tím ovšem hledání nekončilo. Druhá část úkolu spočívala v hledání klíčů k truhle. Pro většinu to byla sekundová záležitost, ale našli se i tací, kterým hledání klíče zabralo i několik desítek minut. Nakonec se ale přeci jen všem podařilo úkoly splnit a najít všechny klíče od truhly. Když jsme truhlu otevřeli, našli jsme spolu se stříbrem další truhlu, ve které byla další truhla, ve které byla ztracená fotografie otce pirátů. Fotografiji jsme předali místním pirátům a sami si nechali stříbro. Nejsilnější z každého týmu se pak vydal s lo...