Děkanát ČVUT gratuluje výherci celotáborové hry! Stal se jím 4. oddíl vedený Ph.D. Zdendou s jeho asistentem Lukášem. Z deseti různých her a úkolů tento tým dokázal sedmkráte vyhrát a jednoznačně tak potvrdil svoji nadřazenost, když s 34 body dominoval ve skórovací tabulce fakulty. Na druhém místě se s 27 body umístil tým Jirky a Káji, když ve vyrovnaném souboji předběhl na třetí pozici tým Honzy a Léňi s 25 body a tým Vojty a Bártyho s 24 body umístěného na posledním čvrtém místě. Nutno přiznat, že souboj těchto tří týmu byl více než vyrovnaný. Všechny čtyři týmy byly oceněny a rozdělily si mezi sebou nasyslené zásoby školních dobrot. Všem studentům děkujeme za účast ve výzkumu a věříme, že si z naší školy odvezou domů jen skvělé zážitky. Naše škola získala díky jejich píli a úsilí světovou prestiž. Svět o nás konečně ví! Zcela funkčí stroj času byl uložený pod zámek do archivu školy pod zvýšenou ostrahu pana školníka. V případě potřeby bude stroj času použitý výhradně k tomu, a
Kvůli nedostatku peněz na financovaní naší univerzity a náročnému výcviku, který jsme absolvovali včera, nám pan děkan udělil na dnešní dopoledne volno. Někteří z nás se odebrali na louku, kde si mohli zahrát nějaké hry nebo jen tak odpočívat, a zbytek si šel odpočinout do chatek. Odpoledne nám dal pan děkan za úkol přenést se strojem času a získat nějaké peníze, protože hrozilo uzavření univerzity. Proto jsme se společně s naší zdravotnicí Martinou, vedoucími oddílů a instruktory přesunuli strojem času do roku 1892 na divoký západ, kde probíhala zlatá horečka. Potkali jsme dva kamarády, kteří zde zbohatli a následně své jmění prohráli v casínu. Rozhodli jsme se, že stejně jako oni budeme hledat zlato v řece. Ale to s tím casinem samozřejmě vynecháme. Nejdřív jsme ale museli získat povolení k těžbě zlata. V tu chvíli jsem u sebe bohužel ale žádné dolary, za které bychom si povolení mohli koupit, neměli. Někdo z nás sice navrhnul, že bychom se mohli pokusit získat zlato na čern
Dnešek začínal zajímavě, protože po ranní rozvičce a po snídani jsme hned cestovali časem. Byli jsme vysláni do roku 10 000 let p.n.l. Celý tábor se seskupil do naší cestovací místnosti, jenže při zadávání roku do našeho stroje času přepsal školník Pájič znaménko a místo „+“ tam dal „-“, tudíž nás poslal do doby, kde byli Neandrtálci. Takže hned, co jsme vyšli z té naší místnosti, tak nás přivítali neandrtálci Huha a Huhu. Řekli jsme si, že když už jsme v téhle době, tak bychom se od nich mohli něco naučit. Pájič se snažil s nimi dorozumět posunky a různými zvuky, ale moc mu to něšlo, tak vytáhnul svůj bloček, kde měl všechno napsané pro případ nouze. Nejdřív se mu je podařilo rozzlobit, a pak zase rozsveselit tím, že jim dal zapalovač, aby si mohli kdykoliv zapálit oheň. Potom, co jsme jim dali nějaké naše věci, tak nám nabídli, že nás něco naučí. Za celé dopoledne nás naučili házet kamení, střílet lukem, vyrábět zbraně a svoji vlastní řeč. Určitě si říkate, že nás toho moc nen