Druhá světová
V neděli jsme se s naším strojem času přesunuli do období druhé světové války. Když jsme se zde objevili, uviděli jsme skupinu vojaků včetně velitele a generála. Ti prý nutně potřebovali posili, a tak nás hned naverbovali do svých řad. To znamená, že náš dopolední program byl jasný- vojenský výcvik. Odpochodovali jsme na louku, kde na nás čekaly celkem čtyři úkoly. Všechny naše oddíly se na nich musely vystřídat a podat co nejlepší výkony. Na prvním stanovišti jsme odminovávali minové pole, do kterého jsme samozřejmě nesměli vstoupit. Poté jsme se jako spravní vojáci naučili střílet na cíl a třetím úkolem bylo úspěšně najít a projít cestu minovým polem. Nakonec jsme se naučili nesmírně důležité věci pro boj ve válce - ošetřit ránu a zhotovit si nosítka. K novým dovednostem, které jsme si osvojili, patří také bleskově rychlý nástup, neustálé klikování nebo dřepování a pochodová píseň, která zněla táborem skoro celý den: „Generál je nejlepší, problémy nám vyřeší, nepřítele zastraší a v hlavě mu haraší.“
Po výcviku jsme se šli najíst a trošku si odpočinout. Potom mohla začít naše závěrečná zkouška - překažková dráha. Běhali jsme po dvojocích a měřil se nám čas. Poté, co jsme odstartovali a udělali kotoul vpřed, nás čekal skok do bazénu a jeho přebrodění. Dále jsme museli prolézt po čtyřech pod pódiem a překonat překážku. Za tou nás čekalo plazení pod provazy samozřejmě bahením korytem. Když jsme se odtud vyškrábali, prolezli jsme pneumatikami a následně jsme přeručkovali přes žebřík. Potom jsme museli už jen proskákat pneumatikami a byli jsme v cíli. Kdo chtěl, mohl si kolečko zaběhnot znova, aby si vylepšil svůj čas, a překážkový běh nevynechali ani naši vedoucí. Poté jsme se osprchovali, protože z nás bahno opadávalo na každém kroku. Navečeřeli jsme se a část byla povolána do boje. Po noční bitvě bylo uzavřeno příměří, ale brzy ráno se bojovalo znovu. Byly jsme velmi unaveni, ale generál nám nehodlal dát volno, proto jsme rozhodli, že se vrátíme strojem času zpět do přítomnosti.
Po výcviku jsme se šli najíst a trošku si odpočinout. Potom mohla začít naše závěrečná zkouška - překažková dráha. Běhali jsme po dvojocích a měřil se nám čas. Poté, co jsme odstartovali a udělali kotoul vpřed, nás čekal skok do bazénu a jeho přebrodění. Dále jsme museli prolézt po čtyřech pod pódiem a překonat překážku. Za tou nás čekalo plazení pod provazy samozřejmě bahením korytem. Když jsme se odtud vyškrábali, prolezli jsme pneumatikami a následně jsme přeručkovali přes žebřík. Potom jsme museli už jen proskákat pneumatikami a byli jsme v cíli. Kdo chtěl, mohl si kolečko zaběhnot znova, aby si vylepšil svůj čas, a překážkový běh nevynechali ani naši vedoucí. Poté jsme se osprchovali, protože z nás bahno opadávalo na každém kroku. Navečeřeli jsme se a část byla povolána do boje. Po noční bitvě bylo uzavřeno příměří, ale brzy ráno se bojovalo znovu. Byly jsme velmi unaveni, ale generál nám nehodlal dát volno, proto jsme rozhodli, že se vrátíme strojem času zpět do přítomnosti.
Text: Adéla Vacková, 3. oodíl, Borůvkoví knedlíčci
Napsala: Daniela Hrušková, 2. oddíl