U Neandrtálců

Dnešek začínal zajímavě, protože po ranní rozvičce a po snídani jsme hned cestovali časem. Byli jsme vysláni do roku 10 000 let p.n.l. Celý tábor se seskupil do naší cestovací místnosti, jenže při zadávání roku do našeho stroje času přepsal školník Pájič znaménko a místo „+“ tam dal „-“, tudíž nás poslal do doby, kde byli Neandrtálci. Takže hned, co jsme vyšli z té naší místnosti, tak nás přivítali neandrtálci Huha a Huhu.

Řekli jsme si, že když už jsme v téhle době, tak bychom se od nich mohli něco naučit. Pájič se snažil s nimi dorozumět posunky a různými zvuky, ale moc mu to něšlo, tak vytáhnul svůj bloček, kde měl všechno napsané pro případ nouze. Nejdřív se mu je podařilo rozzlobit, a pak zase rozsveselit tím, že jim dal zapalovač, aby si mohli kdykoliv zapálit oheň.  Potom, co jsme jim dali nějaké naše věci, tak nám nabídli, že nás něco naučí. Za celé dopoledne nás naučili házet kamení, střílet lukem, vyrábět zbraně a svoji vlastní řeč.  Určitě si říkate, že nás toho moc nenaučili, ale to ještě není všechno...

Odpoledne po našem obědě a poledním klidu jsme se vydali na lov mamutů. Nejřív se nám náčelník Huha snažil vysvětlit, jak správně ulovit mamuta. Poslechli jsme jeho rady a proto byl náš lov úspěšný. Hned po lovu nám také ukázal, jak si správně připravit a uvařit mamuta. Takže každý z nás byl přidělený ke svému ohništi, aby si mohl uvařit svoji zaslouženou večeři. Dostali jsme na ni tyto ingredience: olej, cibuli, maso, mouku, brambory a vodu.

Já a můj oddíl makal na 100%. Každý měl svojí práci, kterou vykonal nejlépe, jak mohl. Kluci nosili dřevo, zatímco holky zase připravovaly jídlo. Myslím si, že náš mamutí guláš se nám povedl nejlépe! Každý guláš jsme dali ochutnat našim známým Neandrtálcům, který nám řekl, že každy pokrm byl nejlepší.  Nakocen jsme se rozloučili s neandrtálci a vydali jsme se zpátky do současnosti, kde na nás už čekal Dave s Pýtým a společne jsme vyhodnotili naše výkony.

Dneska má náš 2. oddíl hlídku, tak snad proběhne vše v pořádku, protože naposledy jsme slyšeli bouchnutí dveří u auta, stejně jako praskání větviček za ajťárnou, nebo jiné různé zvuky okolo základny.  Tak to snad přežijeme.  Zatím ahoj.

Michal Koprla, 2. (Honzův) oddíl

Populární příspěvky z tohoto blogu

Záchrana jaderného reaktoru Fukušima

Druhá světová