Zlatá horečka

-
Kvůli nedostatku peněz na financovaní naší univerzity a náročnému výcviku, který jsme absolvovali včera, nám pan děkan udělil na dnešní dopoledne volno. Někteří z nás se odebrali na louku, kde si mohli zahrát nějaké hry nebo jen tak odpočívat, a zbytek si šel odpočinout do chatek.

Odpoledne nám dal pan děkan za úkol přenést se strojem času a získat nějaké peníze, protože hrozilo uzavření univerzity. Proto jsme se společně s naší zdravotnicí Martinou, vedoucími oddílů a instruktory přesunuli strojem času do roku 1892 na divoký západ, kde probíhala zlatá horečka. Potkali jsme dva kamarády, kteří zde zbohatli a následně své jmění prohráli v casínu.

Rozhodli jsme se, že stejně jako oni budeme hledat zlato v řece. Ale to s tím casinem samozřejmě vynecháme. Nejdřív jsme ale museli získat povolení k těžbě zlata. V tu chvíli jsem u sebe bohužel ale žádné dolary, za které bychom si povolení mohli koupit, neměli. Někdo z nás sice navrhnul, že bychom se mohli pokusit získat zlato na černo, ale když nás úřad seznámil s pravidly těžby a my jsme uviděli oprátku, raději jsme od tohoto nápadu odstoupili. Nakonec jsme se s obchodníkem domluvili, že pokud najdeme co nejvíce věcí, které se postráceli v lese při přepadení dostavníku, vymění je s námi za peníze, za které si už budeme moci na úřadě koupit povolení. Stějně tak nám prodá potřebnou výbavu k těžbě. Když jsme vše splnili, mohli jsme vyrazit.

Do zavření obchodu nám zbývalo půl hodiny, takže jsme museli spěchat, abychom stihli získat co nejvíc zlata. V řece jsme nějaké zlato našli. Každý mohl vzít jen jedno zlato a běžet s ním a odevzdat ho do kotlíku svého oddílu k odchodníkovi. Když vypršel náš časový limit, všechno zlato, které jsme nasbírali, bylo zváženo a přepočítáno na dolary. Bohužel banka ale neměla dostatek peněz, aby nám vyplatila všechno v hotovosti, a tak nám vypsala dluhopisy, abychom si peníze mohli vyzvednout jindy. Když jsme se vrátili do přítomnosti, ještě se nám k tomu přičetly úroky a tím pádem byl provoz univerzity mnohonásobně zajištěný.

Text: Adéla Vacková, 1. oddíl, Borůvkoví knedlíčci
Napsala: Daniela Hrušková, 2. oddíl

Populární příspěvky z tohoto blogu

Záchrana jaderného reaktoru Fukušima

-
Jelikož jsme konečně měli dostatek peněz, abychom zachránili naši školu před zkrachováním, rozhodli jsme se, že spojíme naše síly a vykonáme něco záslužného a prospěšného pro celý svět: zachráníme jadernou elektrárnu Fukušima před výbuchem! Přesunuli jsme se proto ve stroji času do Japonska do roku 2011, kdy k výbuchu nečekaně došlo. Spolu s místními inženýry jsme po celý den chladili jaderný reaktor, nosili k němu vodu a pomáhali tak zabránit výbuchu elektrárny. Současně jsme po celý den plnili přes 41 úkolů, které sepsali naši slavní kolegové z fakulty jako manuál na záchranu reaktoru. Mezi úkoly bylo například postavit hráz, zapojit kabely do počítače, rozdělat a udržovat oheň pomocí miniaturních věcí v krabičce od sirek, projít bludištěm v mlze a spousta dalších. Večer jsme se pak po skupinách vydali zažehnout nefunkční reaktor. Malé děti šly za reaktorem kratší vzdálenost do lesa, zatímco my starší šli tu delší cestu až k retenčním nádržím a po celou cestu si mezi sebou předá
Další informace

Druhá světová

-
V neděli jsme se s naším strojem času přesunuli do období druhé světové války. Když jsme se zde objevili, uviděli jsme skupinu vojaků včetně velitele a generála. Ti prý nutně potřebovali posili, a tak nás hned naverbovali do svých řad. To znamená, že náš dopolední program byl jasný- vojenský výcvik. Odpochodovali jsme na louku, kde na nás čekaly celkem čtyři úkoly. Všechny naše oddíly se na nich musely vystřídat a podat co nejlepší výkony. Na prvním stanovišti jsme odminovávali minové pole, do kterého jsme samozřejmě nesměli vstoupit. Poté jsme se jako spravní vojáci naučili střílet na cíl a třetím úkolem bylo úspěšně najít a projít cestu minovým polem. Nakonec jsme se naučili nesmírně důležité věci pro boj ve válce - ošetřit ránu a zhotovit si nosítka. K novým dovednostem, které jsme si osvojili, patří také bleskově rychlý nástup, neustálé klikování nebo dřepování a pochodová píseň, která zněla táborem skoro celý den: „Generál je nejlepší, problémy nám vyřeší, nepřítele zastraší a v
Další informace

U Neandrtálců

-
Dnešek začínal zajímavě, protože po ranní rozvičce a po snídani jsme hned cestovali časem. Byli jsme vysláni do roku 10 000 let p.n.l. Celý tábor se seskupil do naší cestovací místnosti, jenže při zadávání roku do našeho stroje času přepsal školník Pájič znaménko a místo „+“ tam dal „-“, tudíž nás poslal do doby, kde byli Neandrtálci. Takže hned, co jsme vyšli z té naší místnosti, tak nás přivítali neandrtálci Huha a Huhu. Řekli jsme si, že když už jsme v téhle době, tak bychom se od nich mohli něco naučit. Pájič se snažil s nimi dorozumět posunky a různými zvuky, ale moc mu to něšlo, tak vytáhnul svůj bloček, kde měl všechno napsané pro případ nouze. Nejdřív se mu je podařilo rozzlobit, a pak zase rozsveselit tím, že jim dal zapalovač, aby si mohli kdykoliv zapálit oheň.  Potom, co jsme jim dali nějaké naše věci, tak nám nabídli, že nás něco naučí. Za celé dopoledne nás naučili házet kamení, střílet lukem, vyrábět zbraně a svoji vlastní řeč.  Určitě si říkate, že nás toho moc nen
Další informace