Zlatá horečka

Kvůli nedostatku peněz na financovaní naší univerzity a náročnému výcviku, který jsme absolvovali včera, nám pan děkan udělil na dnešní dopoledne volno. Někteří z nás se odebrali na louku, kde si mohli zahrát nějaké hry nebo jen tak odpočívat, a zbytek si šel odpočinout do chatek.

Odpoledne nám dal pan děkan za úkol přenést se strojem času a získat nějaké peníze, protože hrozilo uzavření univerzity. Proto jsme se společně s naší zdravotnicí Martinou, vedoucími oddílů a instruktory přesunuli strojem času do roku 1892 na divoký západ, kde probíhala zlatá horečka. Potkali jsme dva kamarády, kteří zde zbohatli a následně své jmění prohráli v casínu.

Rozhodli jsme se, že stejně jako oni budeme hledat zlato v řece. Ale to s tím casinem samozřejmě vynecháme. Nejdřív jsme ale museli získat povolení k těžbě zlata. V tu chvíli jsem u sebe bohužel ale žádné dolary, za které bychom si povolení mohli koupit, neměli. Někdo z nás sice navrhnul, že bychom se mohli pokusit získat zlato na černo, ale když nás úřad seznámil s pravidly těžby a my jsme uviděli oprátku, raději jsme od tohoto nápadu odstoupili. Nakonec jsme se s obchodníkem domluvili, že pokud najdeme co nejvíce věcí, které se postráceli v lese při přepadení dostavníku, vymění je s námi za peníze, za které si už budeme moci na úřadě koupit povolení. Stějně tak nám prodá potřebnou výbavu k těžbě. Když jsme vše splnili, mohli jsme vyrazit.

Do zavření obchodu nám zbývalo půl hodiny, takže jsme museli spěchat, abychom stihli získat co nejvíc zlata. V řece jsme nějaké zlato našli. Každý mohl vzít jen jedno zlato a běžet s ním a odevzdat ho do kotlíku svého oddílu k odchodníkovi. Když vypršel náš časový limit, všechno zlato, které jsme nasbírali, bylo zváženo a přepočítáno na dolary. Bohužel banka ale neměla dostatek peněz, aby nám vyplatila všechno v hotovosti, a tak nám vypsala dluhopisy, abychom si peníze mohli vyzvednout jindy. Když jsme se vrátili do přítomnosti, ještě se nám k tomu přičetly úroky a tím pádem byl provoz univerzity mnohonásobně zajištěný.

Text: Adéla Vacková, 1. oddíl, Borůvkoví knedlíčci
Napsala: Daniela Hrušková, 2. oddíl

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nutně potřebujeme nové kolegy

Focení studentů v oddílech

Doprava na základnu